Změna velikosti písma

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Stará struktura nemazat! > Současnost > ZAJÍMAVOSTI - tunel, muzeum aj.

Zajímavosti o obci, kulturní památky

Obec Deštnice a Sádek

- celé území leží v Přírodním parku Džbán (zřízeném Vyhláškou okresního úřadu v Lounech ze dne 21. 3. 1994 s účinností od 1. 5. 1994). K ochraně krajinného rázu byl zřízen park.

Zeměpisné  a výškové souřadnice obce:

OÚ: 50 stupeň 13 ´ 52.888 ´´  N ( north ) severní šířky s tolerancí, 13 stupeň 36 ´ 36.031 ´´ E  ( east ) východní délky  s tolerancí

Kostel: 50 stupeň 36 ´ 34.526 ´´  N  ( north ) severní šířky s tolerancí, 13 stupeň 36 ´ 34.526 ´´ E  ( east )  východní délky  s tolerancí

Základní poledník

Základní poledník nebo též nultý poledník je poledník, od kterého se počítá zeměpisná délka. Prochází Královskou observatoří v Greenwichi v Anglii (dnes jižní předměstí Londýna), podle toho se nazývá též Greenwichský poledník. K jeho definici byl použit Airyho pasážník Greenwichské hvězdárny.

Ferro– španělsky Hieero nejzápadnější ostrov ve španělských Kanárských ostrovech. Ostrov představoval nejzápadnější bod Starého světa, proto od něho byly 1634 – 1884 počítány zeměpisné délky Ferrský poledník. V roce 1911 definitivně zaměněn greenwichským poledníkem.

Dříve se jako základní poledník používal zejména ostrov El Hiero (součást Kanárských ostrovů), který byl definován jako bod 20° na západ od Paříže (ve skutečnosti 20°23'9"; tj. 18°03'25" západně od Greenwiche). Další užívané základní poledníky byly v Kodani, Paříži (2°20'14" východně od Greenwiche), Petrohradě (poledník procházející hvězdárnou Pulkovo, 30°19'42,09" východně od Greenwiche), Římě (12°27'08,04" východně od Greenwiche), Jeruzalémě, Pise či Philadelphii.

Výškové souřadnice:

Deštnice - nadmořská výška 346 metrů nad mořem
Sádek - nadmořská výška 312 metrů nad mořem
(Zdroj : Retrospektivní lexikon obcí  )  

Deštnice -  nadmořská výška 355 metrů nad mořem
Nová Hospoda - nadmořská výška 433 metrů nad mořem
(Zdroj : Mapový server – internet )

Zalesněný vrch nad Deštnicí  – nadmořská výška 413 metrů nad mořem
Sádecký vrch - nadmořská výška 422 metrů nad mořem

Vrchy v okolí Deštnice:

Mastný vrch - 388 m.n.m. (nalevo od křižovatky do Sádku)
Holý vrch - 382 m.n.m. (nalevo od křižovatky do Sádku)
Želečská výšina - 428 m.n.m.  
Lišák - 462 m.n.m. (směrem od Deštnice k Janovu)
Černocký vrch - 419 m.n.m.
památný dub letní (350 let) z N.Hospody lesem do V.Černoce (pod hájenkou)
Špičák - 488 m.n.m. (nad Kounovem)
Pískovcový vrch - 488 m.n.m. (nad Kounovem)

Nadmořská výška je svislá vzdálenost (výškový rozdíl) určitého místa na zemi k hladině některého moře (obvykle nejbližšího). Udává se v metrech nad mořem (m n. m.) případně ve stopách nad hladinou moře v angloamerické měrné soustavě.

Výška střední hladiny moře se stanoví dlouhodobým pravidelným pozorováním přílivů a odlivů v určitém místě na pobřeží. Od takto získaného bodu se měří nadmořské výšky (absolutní výšky) dalších bodů zemského povrchu přesnou nivelací.

Nadmořské výšky v České republice jsou udávány k hladině Baltského moře po vyrovnání. Až do roku 1955 v tehdejším Československu, a před tím v Rakousko-Uhersku, byla používána jako základ střední hladina Jaderského moře v Terstu, která je oproti baltskému systému o 0,46 m výše.

V současnosti všeobecně používaný geografický polohový systém (GPS) pro určování polohy na zemi používá jako základní hladinu povrch matematicky vypočteného geoiduWGS 84, který se může od střední hladiny moře lišit.

Na mapách se nadmořská výška značí pomocí vrstevnic a kót význačných bodů. Naproti tomu nadmořská výška míst pod úrovní mořské hladiny (proláklin) se uvádí jako záporná hodnota.

  • Nejvýše položeným místem na Zemi je vrchol hory Mount Everest (8 850 m n. m.).
  • Nejníže položeným místem je Mariánský příkop (−11 020 m n. m.).
  • Nejvýše položeným místem Sluneční soustavy je Olympus Mons na Marsu.

(Zdroj : Vikipedie )

Kulturní památky

Kostel Navštívení Panny Marie 

pozdně barokní z roku 1783, stojí na mírném návrší v centru obce, na návsi. Kostel je obdélný, jednolodní s plochým stropem, pouze s polokruhovitě uzavřeným presbytářem, který je zaklenut valenou klenbou s lunetami. Oltářní obraz Navštívení Panny Marie je od F. Krause  z r. 1864, kazatelna s obrazy evangelistů z doby kolem roku 1800. Objekt není státem chráněnou památkou.

Více o kostele: V r.1990 prošel rekonstrukcí, dodnes je udržován, ale čeká ho další rekonstrukce (střecha, krovy, okapy, vnitřní a vnější omítky, odizolování stavby a výmalba). 

Jde o pozdně barokní stavbu z let 1775-1785, jednolodní, obdélnou, která stojí na místě původní kaple (první zmínka o farním kostele je z r.1405). V r.1977 byl do ní vestavěn nový dřevěný kůr. Dochovaly se dokonce zápisy o tom, že jej postavil měcholupský truhlář Friedrich Belcka a dva němečtí zedníci: Franz Rust a Wenzel Hoffmann. Barevně povrch kůru a dalšího kostelního zařízení upravil žatecký malíř Josef Schramm.

Nynější vzhled kostela pochází z přestavby z r.1802. Presbytář je zaklenut valenou klenbou. Fasáda kostela není nijak zvlášť členitá, jen vstupní průčelí je zakončeno štítem.

Deštnický kostel se rovněž nevyhnul osudu podobných kostelů v našem regionu. I on byl vykraden (r.2001), ztratilo se několik soch a obrazů.

Zajímavé osudy mají varhany, které byly několikrát různě upravovány a rozšiřovány. Původně byly ještě v kapli (předchůdkyni dnešního kostela) staré varhany z Libořic (instalovány r.1767), v r.1868 byly renovovány a další oprava varhan (podle odborníků, ne právě šťastná) proběhla v r.1991.

Deštnický kostelík patří k těm "živým", kde bohoslužby stále probíhají. Je to hlavně zásluhou P.Viléma Marka Štěpána z Liběšic, který do kostela pravidelně přijíždí a každou neděli se zde konají bohoslužby od 8 hodin.

Ve spojení s liběšickou farou probíhají i jiné akce v naší obci: např.: Pochůzka "Tří králů" a koncerty během roku v podání liběšického "Poutníčka".

Za to vše Otci Vilémovi patří velké poděkování !

Kostel Navštívení Panny Marie

Kostel Navštívení Panny Marie

Sv. kaple v Sádku - nachází se na návsi.

Obdélná klasicistní kaple z 19. století, s nově přistavěnou cihlovou zvoničkou a se sochami sv. Jiří a sv. Floriána  Rozsáhlá rekonstrukce kaple byla započata v roce 2001 a dokončena v roce 2002. Do zvoničky byl umístěn nově odlitý zvon, na vrcholu stříšky je nový pozlacený křížek. Na bokách kapličky byly dvě sochy: sv. Jiřího a sv.Floriána (již se na kapli nenacházejí, vlivem počasí se rozpadly, nešly renovovat). Kaple není zapsána v seznamu státem chráněných památek.

Sv. kaple v Sádku - nachází se na návsi. 

Sv. kaple v Sádku - nachází se na návsi.

 

Technická památka

Za technickou památku je možné považovat vertikálně zdvojený klenutý mostní objekt v tělese dráhy ("dvojitý tunel"), zbudovaný pro průchod cesty a vodoteče. Viadukt se nachází směrem z obce kolem místního hřbitova, asi 200 m  za hřbitovem v Deštnici. Původní stavba se datuje z r. 1870, stavbu provedli Italové).

Je řešen jako dvě nad sebou umístěné klenby, ve spodní protéká potok od Nové Hospody a horní slouží jako průchod polní cesty. Tato technická památka je v dnešní době již ojedinělá, na území České republiky se podobná již nenachází.

Na této technické památce byla započata rozsáhlá rekonstrukce mostního objektu v r.2007 a k 31.5.2008 byla rekonstrukce ukončena.

Tip na procházku! Nachází se cca 200m za místním hřbitovem v Deštnici.  (viz.foto).

Technická památka

Technická památkaTechnická památka

 

 

 

 

Další zajímavost

Za další zajímavost v katastru naší obce lze také považovat mostní objekt v tělese dráhy, tzv. propustek (úsek dráhy pochází z r. 1870). Tunel se nachází směrem od drážního domku č.p.65 (přejezd u p.Korce), pokračujete vpravo při chmelnici asi 800 m od přejezdu. 

Jedná se o malý viadukt - tunel, který má šíři 1 m. Slouží nejen jako podpěra železniční tratě, ale také jako drenážní stoka pro odvod vody z lesního pozemku přes tunel do strže.

 V r.2009 započal investor (stavebník): Lesy ČR, s.p., Hradec Králové  s rekonstrukcí tohoto objektu a strže, stavba má být dokončena do 1.6.2011. Akce má název: "Sádecká strž na p.p.č. 314/1 v k.ú.Deštnice".

Projekt řeší: zajištění zhlaví Sádecké strže, která zpětnou erozí ohrožuje železniční těleso ČD v prostoru drážního propustu trati Praha - Chomutov v km 78,92 a ochranu lesních porostů. Jedná se o vodní dílo. Hloubka strže je až 6 m. Dno strže o šířce 3-5 m bylo zarostlé křovinami a zanešené naplaveninami. Nyní dochází k jeho zpevnění.

Účel stavby: bude sloužit k zachytávání dešťových vod.

V roce 2010 pokračují stavební práce a dojde k úplnému zpevnění koryta - strže a to vybudováním 7 kaskád z kamene (viz.foto).

 

        

--------------------------------------------------------------------------

Další zajímavosti v obci

Chmelařské muzeum - nachází se v areálu hospodářské usedlosti v Deštnici, v majetku firmy Chmelař s.r.o.

Muzeum se nachází v bývalé sušárně chmele. Zde je možné shlédnout historii chmelařské výzkumné stanice (od roku 1926), fotogalerii prací ve chmelu, ukázku technických zařízení, původní pec, chmelové známky za věrtele a ostatní zajímavosti. První návštěvníky muzeum přivítalo 21. 9. 1999. Prohlídku je nutno ohlásit předem (požádat telefonicky).

Chmelařské muzeumChmelařské muzeum

 

 

 

 

 

 

 

Výzkumná chmelařská stanice - laboratoře se nacházeli do konce r.2012 v objektu hospodářské usedlosti v Deštnici. Docházelo zde ke šlechtění klonů chmele v    laboratořích (zřízeny k provádění prací v oblasti in-vitro, včetně kompletně vybavené kultivační místnosti, která pojme na 70 000 rostlinek). Od r. 2004 probíhali práce na založení výběrových výsadeb udržovacího šlechtění a to jak klonů ozdravených, tak tzv. standardních.

Historie Výzkumné chmelařské stanice - počátky se datují od roku 1926, Karel Osvald - chmelařský odborník byl 1. 1. 1922 jmenován asistentem ústavu pro zušlechťování rostlin na Vysoké škole zemědělské v Praze. Od 1. 1. 1926 byl pověřen Ministerstvem zemědělství řízením š

Dr. K. Osvald

lechtitelských prací na pokusné zemědělské stanici v Deštnici. Pod jeho vedením probíhali selekční práce ve chmelu a šlechtění. S úspěchem se dosud používají vyšlechtěné Osvaldovy klony č. 31, č. 72 a č. 114. V současnosti se uvedené klony pěstují na 79,9% z celkové výměry chmelnic v ČR. Dne 16. 4. 1948 Doc. Dr. Ing. Karel Osvald zemřel a byl uložen do rodinné hrobky V Domoušicích u Loun.

Dne 21. 9. 1999 - odhalení pamětní desky a busty Dr. K. Osvalda v Deštnici, před výzkumnou stanicí (za přítomnosti dcery Dr. K. Osvalda - paní Dagmary Šikulové) a exkurse na pracovišti výzkumné stanice za účasti zahraničních hostů z Velké Británie. USA, Japonska, Německa, Slovenska a ČR.


 

Pověsti a báje z obce a okolí:

Zakletý lesník

Nedaleko Deštnice, as 2 km na jih, stojí v krásné krajině myslivna „Ewiken“ (Evik). Jako v pohádce postavena je tu na kraji lesa a s druhé strany mezi lukami lesknou se rybníky, od nichž vine se potok ke vsi Deštnici. Není divu, že lid opřádá tuto krajinu pohádkami, neboť již poloha k tomu člověka nutí.

Tato krajina byla prý před časy jedním velkým močálem. Jednou chtěli okolní obyvatelé učiniti si schůdnější přechod přes močál a proto postavili si přes něj dlouhou dřevěnou lávku, aby napříště nikdo v močále neutonul. Brzy na to roznesla se po okolí zvěst, že v noci prochází se vždy po lávce zakletý lesník s dvěma černými jezevčíky. Mnoho lidí chtělo jej v nočních hodinách pozorovati při procházce, ale vždy, jakmile lesník cítil, že je pozorován, ihned zmizel.

Na porážce

Jdeme-li od sádeckého nádraží po silnici rakovnicko-žatecké lesem k "Novému hospodářství" (Nová Hospoda) přijdeme po krátké procházce na rozcestí, kde se odděluje na pravo cesta do Želče. Několik kroků odtud odbočuje od okresní silnice pěšina na Velkou Černoc. Na tomto místě stojí tzv. „Želečský kříž“. Zde prý před dávnými časy prováděli lupiči svojeneplechy. Vrch ten pak se proto jmenuje „Na porážce“, německy: „Auf der Fleischbank“. V okolí rozšířená pověst vypravuje o tomto následující:

U želečského kříže měli lupiči podzemní chodbu, ve které se skrývali. Odtud měli natažený slabý drát přes silnici, na jehož konci v chodbě byl připevněn zvoneček. Když šel nějaký pocestný, nebo jel povoz po silnici, tu zavadil o drát a tak zvonkem pohnul v chodbě. Tím dostali lupiči znamení, že je někdo na silnici.Hned se vyřítili z chodby na něho, všecko mu ukradli a jej samého pak zabili. Po silnici často vodil se dobytek, který lupiči také ukradli a pak na místě blízko kříže jej poráželi. Proto se tu říká „na porážce“. Okolní lidé dověděli se o tom a proto se každý vyhýbal tomuto místu, co místu smrti.

Jednou šel tudy řeznický pomocník se svým velikým psem. Když přišel na tato místa, vyřítili se z houštiny lupiči, ale pes vrhl se na ně a tak zachránil svého pána. Pomocník pak šel a oznámil to strážcům, kteří pak přepadli lupiče a potrestali. Tak zbavil se kraj lupičů a po silnici mohli pocestní bezpečně dále choditi.

Sněženky

V bažinatém údolí u Velké Černoce bývá vždy velké množství sněženek, takže přijdeš-li v tato místa v době jejich květu, zdá se ti, že je to padlý sníh. Lid vypravuje si o tom následující pověst:

Před dávnými časy stával v těchto místech klášter. Mniši  z tohoto kláštera hostili vždy pocestné, kteří ubírali se touto nehostinnou, bažinatou krajinou, ošetřovali nemocné a zbloudilým ukazovali správnou cestu. U kláštera byla velká zahrada, v níž pěstovali také květiny, z nichž nejraději měli sněženky. Přišly pak zlé časy pro klášter, válka zuřila v zemi a tu byl klášter pobořen a mniši vyhnáni.

Však sněženky rostly opět velice četně na těch místech, co bývala zahrada klášterní, a udržely se tu až do dnešních časů.

Také je možno ještě v těchto místech pozorovati zbytky stavby a příkopů. Též se vypráví, že v těchto místech stával pevný hrad rytířský, který byl později rozbořen a srovnán se zemí, po němž zůstaly pouze zbytky valů.

Masné krámy

Již v dávných dobách prvního osídlení naší vlasti lidé obchodovali. Poněvadž nebylo železnic ani jiných podobných dopravních prostředků, dopravovalo se zboží jak dovážené tak vyvážené buď na zvířatech nebo vozy. K tomu byly zřizovány stezky, po kterých vždy tito obchodníci dopravovali zboží. U těchto cest, stezek, bývaly pak stavěny hrady, zvláště na hranicích jednotlivých kmenů, které zvány „Stráže“. U těchto pak, mimo hlídek- stážců, byly též celnice, kde vyloženo a nabízeno různé zboží mimojdoucím, zvláště pak občerstvení. Podobné krámy byly také blízko V.Černoce v lese (Nová Hospoda), kde se dodnes říká „Masné krámy“, něm. „Auf der Flaischbank“. Krámy tu byly velice výhodné, poněvadž na blízku sousedili tu Lučané s Čechy a nedaleko byly strážnice a hrady (Hyta, Žbán, Na rovině), mimo to vedla tudy právě zemská stezka na Kadaň.

Potrestaná nevěra

Před léty byly lesy blízko Velké Černoce svědky, jak dovedou se míti dva lidé rádi a jak láska nezná žádných zrad. V tomto kraji tehdy, dle vypravování lidí, zamiloval se hoch do krásné, svůdné dívčiny. Děvče opětovalo jeho lásku. Procházívali se spolu v blízkých lesích a vzájemně se utvrzovali v lásce kreslili si v duchu plány šťastné budoucnosti. Než tu hocha naverbovali na vojnu. Odešel a vzpomínal neustále na svoji milenku. Vždyť si slíbili, že vytrvají ve své lásce, dokud se šťastně neshledají.

Dívka vzpomínala také, ale čas dovede u ní brzo zmírniti bolesti loučení, ba dovede ji dáti i náhradu za ztracené štěstí. Vidí jiného, stejně švarného hocha, zapomíná na svůj slib a slibuje lásku druhému, který je šťastnější, neboť brzo vede tuto dívku jako nevěstu k oltáři.

Hoch – voják, propuštěn je z vojny a pospíchá k domovu. Těší se na to, jak bude uvítán svoji milenkou, jak založí si šťastný život ve společnosti. Své milé družky. Na cestě k domovu se dovídá, že právě ten den jeho milá má svatbu s jiným. Konec šťastných plánů, vše o čem léta na vojně snil je zmařeno, udupáno a nikdy více nepřiblíží se k svému štěstí. Rozmýšlel se a konečně zvítězila v něm myšlenka pomsty, pomsty kruté. Rychle ubíral se po cestě, po níž měli jíti novomanželé nazpět z kostela. Na malém vršíku, nedaleko Nového hospodářství u velké Černoce, potkal je a rázem oba ztrestal. Křížek na tom místě připomíná nám, jak zaplatili novomanželé svými životy zrazenou lásku.

Boží šlépěj

Jdeme-li od Líčkova k "Velhotě", přijdeme k ovčínu, kde je kus země porostlý pouze travou, z níž vystupují velké kameny. Největší kámen je na povrchu hladký a přihlédneme-li blíže, vidíme zřetelně na něm otisk  lidské nohy. Tomu kamenu říkají lidé „Boží šlépěj“.

O něm vypravuje se následující pověst:

Za starých časů, kdy Pán Ježíš chodil se sv.Petrem po světě, přišli také v tato místa. Bylo to  v neděli ráno. Tu viděli sedláka, jak oře pole a stále pobízí voly, kteří nechtěli ku předu. Chvíli pozorovali sedláka. I přistoupil k němu Petr a vytýkal mu, proč nesvětí neděli a varoval ho před hněvem božím.Sedlák se mu však vysmál a popoháněl voly dále. Tu Petr zadržel voly za oprať a poroučel sedlákovi, aby ustal v rouhání a klekl před Spasitelem. Sedlák však nevěřil, pravil, že by se musel o tom přesvědčiti. Tu Ježíš stáhl s nohy střevíc a postavil se na kámen, kde naráz vytiskla se noha. Sedlák vida to, uvěřil a od té doby byl velice pobožný. Otisk nohy Ježíšovy zachoval se v tomto kameni až do dneška. Na poli pak, kde sedlák oral, nikdy více obilí nerostlo, takže je porostlé pouze trávou.

DOMOUŠICE

Na katastru Domoušic se nalézá důležitá pozoruhodnost: "kounovské kamenné řady". Leží takřka přesně na rozhraní okresů Louny a Rakovník, na náhorní plošině Rovina (526 metrů). Jde o geologicko – archeologickou zajímavost, které už byl věnován nejeden článek. Kamenné řady tvoří nepravidelný čtyřúhelník, rozdělený kamennými řadami do přibližně pětimetrových pásem. Nachází se zde téměř čtrnáct úplných řad, nejdelší má délku 450 metrů. Vysvětlení jejich vzniku je stále nejasné: nejčastěji se kamenné řady uvádí jako vymezení původních polností, častěji se však hovoří o pravěké astronomické „observatoři“, jakémsi kalendáři. Umístění některých řad totiž signalizuje letní slunovrat, zůstává ale otázkou, zda nejde jen o poznání na úrovni dnešních vědomostí. Skutečný účel této zajímavé památky tak zůstává trvale neodhalen. Zbytky kamenných řad připomínají s určitou dávkou fantazie slavné řady menhirů v bretaňském Carnaku, snad i proto se jim někdy říká „Český Carnac“. Zajímavosti nejen o kamenných řadách, ale také o přírodě Rovin přibližuje naučná stezka, která má na dvou kilometrech jedenáct zastávek s informačními tabulemi. Začátek neučné stezky je asi 300 metrů západně od nádraží v Mutějovicích u osamělého stavení poblíž silnice na Kounov. Naučnou stezku vybudovali hlavně ochránci přírody z okresu Rakovník a stezka byla slavnostně otevřena v červnu 1987. Kromě kamenných řad se některé zastávky naučné stezky věnují geologii, botanice, zoologii, zemědělství a lesnictví Džbánska.

U kostela v Domoušicích stávalo podle pověsti sedm lip. Byly prý z doby, kdy se verbovali mladí muži na vojnu. Ve válce s Francií, kdy už měl císař málo vojáků, přijeli náhle do Domoušic k odvodu. Chytili sedm mladých mužů, svázali je a odjeli s nimi daleko do války. Ani jeden se z vojny nevrátil a tak na jejich památku zasadili u domoušického kostela sedm lip.

U Domoušic je také takzvaný „Umrlčí les“. Vypravuje se, že v době velké války vypukl v obci mor a do tohoto lesa byli pochováváni zemřelí. Místní tradice pak uchovala temnou pověst, že to bylo bývalé místo vyhnanství ubožáků stižených leprou. Umrlčímu lesu se říkalo „Vorany“ a ležel od Třeboce asi deset minut cestou k Domoušicím. Na křižovatce, kde byla cesta do Lhoty, stával kříž, k němuž lidé nosili nemocným jídlo – a ti si pro něj ke kříži z lesa chodili. Podle jiné pověsti nosívali zdraví lidé nemocným jídlo k veliké lípě. V poledne má ve „Voranech“ strašit myslivec.

Podle jiné pověsti vypálili za selských bouří vzbouření poddaní z Pochvalova, Smilovic a Kozojed hospodářský dvůr v Doumošicích.

HŘIVICE

Podle pověsti býval v Hřivicích také vodník. Chodíval do „Vlčkovny“ k místnímu koláři a aby nestrašil lidi, proměnil se vždy v zajíce. Jednou, když u koláře přespali medvědáři, tak medvědi zajíce (vodníka) hodně poškrábali, ale nezabili. Vodník podle pověsti koláři škodil, protože mu v noci poléval seno, sušené na louce. Hřivice měly také svoji bílou paní, která se zjevovala v sadě za hospodářským dvorem. Jiná pověst vypravuje o tom, jak kterási žena byla o půlnoci v hřivickém kostele, kde se konala bohoslužba duší zemřelých. Duše ženě vzaly plášť, který byl druhý den nalezen roztrhaný a rozházený po hrobech na hřbitově.

Mnoho pověstí se váže ke Klucně, kotlině mezi Borem u Konětop a Okrouhlíkem u Hřivic. Klucnou vede cesta, podél které mají být pohřbeni vojáci. Podle pověr nesměl nikdo zůstat v Klucně přes poledne – kovář z Konětop tu pro změnu zůstal přes noc a slyšel po odtroubení půlnoci hřivickým ponocným z Klucny divné zvuky a smutnou hudbu. V Klucně se také zjevoval černý kouzelný kůň se zvonkem na krku. Několik občanů zase provázel při cestě z Hřivic do Konětop od Klucny večer po klekání černý pes. Na celé cestě z Konětop do Hřivic se prý objevovaly bludičky, které honily osamělé chodce. Jeden z pocestných měl nést necky, a když se za ním bludičky hnaly, vlezl pod necky a s hrůzou slyšel, jak bludičky dupou po neckách. Dosti kuriozní strašidlo se zase zjevovalo v sadě pod hospodářským dvorem v sušárně na ovoce – strašila tam koňská noha. Vždy o půlnoci tloukla na okno sušárny. Nikdo nechtěl v sušárně pracovat, proto byla brzy rozbořena.

Za Hřivicemi směrem na Konětopy se čas od času po cestě válely ohnivé sudy. Na cestě do Konětop se zase objevoval duch, který nosil velký kámen – mezník – a neustále volal: „Kam to mám dát?“.  Jednou šel od Hřivic do Konětop opilec, který na ducha zakřičel: „Kdes to vzal, tam to dej“ – a od těch dob dub zmizel a více se neukázal.

LHOTA

Tak jako měla Šumava v Boubínském pralese svého "Krále smrků", měl Džbán v západní části "Kaprála"(padl v roce 1918, výška 50 metrů, obvod v prsní výši 424 cm, stáří 300 let, obsah 18 m3 dřeva). Džbán se svým Podlesím nebyl pralesového typu na rozdíl od pohraničních lesů, ale přesto se tu našla "zapomenutá" místa (údolí, strže, rokle, kaňony), kde smrky narostly do pralesových rozměrů. Především proto, že k nim byl nesnadný nebo přímo nemožný přístup, aby mohly být hospodářsky zužitkovány. Do dnešních dnů se lesy uchovaly v komplexu jako smrčiny mezi obcemi Domoušice, Kounov, Pnětluky, Markvarec, Nečemice, Měcholupy a Černoc. Je historicky dokázáno, že smrk tu rostl jako původní dřevina od nejstarších dob. Král džbánských smrků rostl v údolí, táhnoucím se od Nečemic ke Lhotě (při potoku), asi 0,5 km severozápadně od Kozlovské hájovny. Podle výpovědi byl vysoký až 55 metrů a byl ještě zajímavý druhým parazitickým kmenem, který vyrůstal na hlavním kmeni (ve výši 10 m z přeměněné větve, výška asi 20 metrů). Stáří obrovitého smrku bylo odhadováno až na 350 let. K jeho obejmutí bylo zapotřebí čtyř dospělých mužů.

Na Markvarci se ještě donedávna říkalo, že tam nehnízdí vrabci. Podle pověsti způsobili vrabci jedné selce na Markvarci škodu na homolách a proto je proklela. Podle jiné pověsti před více než dvěma sty lety pronesla cikánka kletbu: „Aby vrabci na Markvarci neškodili na ovoci a plodinách“ a vykouřila obec zvláštní bylinou, načež všichni vrabci odlétli. Jiné vysvětlení zase nabízí skutečnost, že Markvarec je blízko lesů, kterým se vrabci vyhýbají, protože v nich žije množství dravých ptáků. A ještě jedna maličkost: počátkem 20. století se říkávalo, že „na Markvarci nemají vrabce, ale Křivánky“, protože v obci bylo mnoho lidí s příjmením Křivánek.

Malé děti si zase stěžovaly, že na cestě z Markvarce do Hřivic se objevují ohnivé sudy. Nechtěly proto ze strachu před valícím se sudem chodit do hřivické školy.

KONĚTOPY

Podle pověsti se na cestě z Konětop přes Pnětluky do Kounova objevuje rarášek. Viděl ho mladý čeledín Hábrcetl z Konětop, který jel v noci z Hřivic do Kounova. Rarášek s ohnivými očima a dlouhým ohnivým ocasem mu přeletěl přes cestu u Starých Netluk.