Změna velikosti písma

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Stará struktura nemazat! > Historie > Stavební vývoj

Deštnice - stavební vývoj

Z historických dokumentů:

,,Domy jsou většinou na levém břehu potoka po obou stranách silnice postaveny, jež obcí ve značném stoupání prochází. Většinou jsou nespalné, mnohé mají patro. Uprostřed obce stojí starým hřbitovem obklopen kostel se zvoničkou, za kostelem jednopatrová školní budova. Pod  kostelem stojí socha sv. Jana z Nepomuku se dvěma anděly po obou stranách, z nichž jeden zavřenou knihu, druhý kapra se zavřenou tlamou drží. Na pravém břehu potoka ještě další domky leží až těsně k lesu roztroušeny. Severní prostor obce uzavírá dvůr. U tohoto místa dříve stála parní pila, od níž dosud vysoký komín pochází, který nyní pro provoz sušárny chmele slouží. Též mlýn, jenž ještě dnes stejnojmenné pojmenování pole připomíná, stál dříve v blízkosti panských budov. Na severním východu z obce překračuje v r. 1903 za částku 7 000,- K vybudovaný betonový most od Mastného vrchu (od Nové Hospody) přicházející potok".

Současnost:

Uprostřed obce stojí na malém návrší kostel Navštívení Panny Marie. Na místě původního hřbitova stojí stavba kulturního domu (dokončena v r.1966), přestavěna z původní jednopatrové budovy školy. Pod kostelem se nenachází socha sv.Jana Nepomuckého (rozbita a svržena v  r.1953), na původní sokl sochy byl instalován kříž v r.2012. Na pravé straně při výjezdu z  obce se nachází dvůr, přináležející k zemědělskému areálu společnosti Chmelař. Původní parní pila, sušárna chmele a mlýn již zanikly.

Z náboženských symbolů stojí za jmenování:

  • kříž Andrease Wolfskeho, zřízený na jižním východu z obce při silnici k vlakové zastávce, pod lípami na levé straně (opodál na levé straně dům č.p.105 p.Kalousové)

 

  • kříž + socha Matky boží u nového hřbitova (na pravé straně pod 4 lípami), postavená Antonínem Zeisem roku1853

 

  • kříž uvnitř místního hřbitova, naproti vstupní bráně  (kříž zachován, sokl opraven v r.2013)

 

  • socha sv. Antonína z Padovy, zřízená roku 1853 Martinem a Katarinou Kokalovými z č. 30 (v současné době tato socha neexistuje, pouze zbytky soklu, obec plánuje nově zbudovat sokl a osadit křížek)

 

  • kříž před zastávkou, postavený roku 1888 Josefem a Teresou Riedlovými z č. 21 (v současné době tato socha neexistuje, pouze zbytky soklu, obec plánuje obnovu)

 

  • roku1858 zřízený kříž na vyústění deštnické a rakovnické silnice (na rozcestí na "Křížku", původní kříž odcizen, osazen nový kříž 20.11.2012)

 

  • kříž na návsi pod kostelem, osazen nově dne 20.11.2012 (a vysvěcen 1.12.2012) na původní sokl od zničené sochy Jana Nepomuckého (v r.1953 došlo k ulomení rukou a hlavy sochy a jejímu svržení)

 

  • morový kříž na Zachově poli (Flur Zach)

 

  • Želečský kříž (Seltscher Kreuz), postavený Antonem a Johannou Kühnlovými z  Deštnice r. 1883 (rozcestí na Nové Hospodě, odbočka na Velkou Černoc, po pravé straně pod stromy)

Želečský kříž

Když pojedete ze Žatce směrem na Rakovník po silnici č. 227, tak u odbočky na obec Velká Černoc, po pravé straně ve směru jízdy,  stojí zbytek pomníku -  tzv. Želečský kříž. Tento křížek zde byl postaven kolem r. 1882. Toto místo se nazývalo „Fleischbankhügel“ a váže se k němu pověst :  

„Před mnoha a mnoha lety na místě dnes tzv. Želečský kříž, byla podzemní chodba, ve které měli svoji skrýš loupežníci. Přes cestu měli natažený drát, který vedl do skrýše a na jeho konci byl připevněn zvonek. Jakmile někdo šel po cestě nebo po cestě jel nějaký povoz, zvonek dal ve skrýši loupežníkům znamení. Na to loupežníci obrali pocestného o veškerý jeho majetek. Mnoho vražd bylo spácháno na pocestných a mnoho povozům zde padlo za oběť, tažná zvířata byla poražena a rozčtvrcena. Kořist si pak lupiči mezi sebou rozdělili. Proto se toto místo nazývalo „Fleischbankhügel“ (Fleisch -  maso, Fleischbank – jatka, Hügel – pahorek, návrší, mohyla). Uvádí se, že jako skrýš loupežníkům také sloužil hostinec v obci Nová Hospoda ( vzdálená asi 400 m od tohoto místa ). Celá tato zalesněná krajina byla vyhlášena jako nebezpečná. Až v průběhu dalších desetiletí lesy ustoupily novým komunikacím a cesty se v těchto místech staly již bezpečné.“ 

 

želečský křížželecký kříž

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Největší stavební rozmach v obci se odehrál v mezidobí mezi oběma světovými válkami. Vznikaly obytné a hospodářské budovy, přístavby sušáren chmele (pro zdejší obce typické věžovité přístavky – sušárny typu patent Linhardt). Jak lze vysledovat z dokumentů bývalého obecního stavebního úřadu (dnes uloženého v Okresním archivu v Lounech) většinu zakázek německých obyvatel realizovaly firmy z nedalekého Svojetína, naproti tomu stavby českých obyvatel a zejména přestavby statku (v té době státní výzkumné stanice) byly zadávány českým podnikatelům, dokonce až z Kladna. V obci v této době je postavena nová trafostanice, budova obecního úřadu, kde byla umístěna i záložna a pošta (projektoval arch.Schranz a stavěl stavitel Johann Heinz ze Žatce.

Po válce, po odsunu německého obyvatelstva po r. 1946-47 řada budov zchátrala a byla zbořena. Obec tak vlastně přišla o náměstí, které bylo lemováno těmi nejhonosnějšími statky, ze kterých se dochovalo jen několik staveb v horní části. Dřívější přirozená dominanta - kostel - byla potlačena hrůzostrašným moderním kulturním domem z  r. 1956, dostavěným v r. 1966 v těsné blízkosti kostela. Jeho sál, v němž bylo v roce 1962 odehráno 66 představení o 3 496 divácích, dnes čiší prázdnotou a nemá žádného využití.

Urbanistickou devastaci pak završila výstavba 4 „moderních“ bytovek z roku 1975 na návsi obce, postavených na místě původního rozsáhlého statku. Bytovky byly majetkem St.statku Libořice. Po privatizaci v r.1994 tři bytovky  získala obec do vlastnictví a 1 bytovku odkoupila spol.Chmelař. V r.2004 je obec prodala stávajícím nájemníků, nyní jsou majetkem soukromých vlastníků.

Před rokem 1845 měla obec tři rybníky. Jeden menší byl v horní části obce u kříže směrem k nádraží, byl patrně napájen z pramene v místě nynější obecní studny. Zanikl někdy kolem  r. 1965 (byl zavezen, zmizel z části pod silnicí k nádraží, dnes je zde parčík na p.č.51 a na poz.p.č.1796/3). Druhý větší rybník býval pod statkem pod soutokem Deštnického a Dvorského potoka a stával u něj mlýn. Také tento rybník i s mlýnem zanikl (zřejmě již před rokem 1885) a dnes je na jeho místě chmelnice (p.č.179). Třetí malý rybník byl na levé straně na rozcestí, proti domu č.p.66 (u Hlaváčků) na poz.p.č.63 a části p.č.69) směrem na Sádek, byl zasypáván již od r.1969, na počátku 70 let úplně zanikl.

Řadu staveb, které byly zpustošené, zachránila  móda chalupaření v 80.letech. Téměř všechny domy (místních i chatařů)  jsou ve velmi dobrém a udržovaném stavu. Převážná většina domů již prošla stavebními rekonstrukcemi a  i nadále v obci pokračují renovace domů. Občané (místní i chalupáři) si také vzorně udržují okolí svých nemovitostí, ať dvorky, pole, zahrady, tak i předzahrádky.

Během posledních let došlo v Deštnici (a také Sádku) k postupné obnově místních komunikací, staré cesty dostaly nový povrch, což výrazně zlepšilo celkový vzhled obce. Došlo také k rekonstrukci chodníků podél pohostinství, obchodu až k budově obecního úřadu. Obec instalovala novou autobusovou čekárnu a opěrnou zeď při autobusové zastávce. Došlo také k vybudování nového dětského hřiště pod bytovkami. Ráz vesnice tímto řadí naši obec mezi vesničky dosti udržované.

Kostel

V r. 1405 je uváděna ve vsi existence farního kostela. Dnešní kostel Navštívení Panny Marie je pozdně barokní z r.1783. Je jednolodní, obdélný s polokruhově uzavřeným presbytářem. Loď je plochostropá, presbytář zaklenutý valenou klenbou s lunetami. Fasáda je nečleněná, vstupní průčelí vyvrcholeno štítem. Hlavní oltář Panny Marie je původně rokokový z 2. pol. 18. století v 19. stol. upravený, se svatostánkem a bočními brankami s andílky. Hlavní oltář Panny Marie je původně rokokový z 2. pol.18. st., v 19. st. upravený, se svatostánkem a bočnímy brankami s andílky. Oltářní obraz Navštívení P.Marie od F.Krause z r. 1864. Kazatelna s obrazy evangelistů z doby kolem r. 1800 pozdně barokní postavy andílků na vítězném oblouku. Zlidovělý krucifix z r. 1865. Na věžičce byly umístěny dva zvony.

V roce 1990 byl kostel opraven pod vedením liběšického faráře pana J.Sallera a opět jsou v něm konány pravidelné bohoslužby.

Kostel

Hospodářský dvůr

Nynější budovy dvora jsou původně pozdně barokní (č.p.1 a č.p.2). Sommer uvádí v r. 1846 vrchnostenský zámeček. Přízemní budovy jsou členěny lizénovými rámci a plochými arkádami. Obytná budova ( č.p.1) je obdélná, jednopatrová, členěná lizénovými rámci, obdélnými okny a s mansardovou střechou. Dnes zde sídlí společnost Chmelař, s.r.o..

Hospodářský dvůr

Škola

O založení školy v Deštnici nedalo se nic určitého zjistit. Jak tradice vypráví, má existovat již více než 200 let. Původní školní budova byl slámou krytý, přízemní domek, který krom jedné malé učebny, jejíž strop sestával z kulatiny, obsahoval ještě jednu obytnou místnost pro učitele. Stavba nynější školy byla dokončena v roce 1861. R. 1875 musela býti zvětšena u příležitosti rozšíření školy o 2. třídu o přístavek druhé učebny. Mezitím nalezlo vyučování místo v čase od 1.ledna do 27.října 1875 v pronajatém lokále domu č.29. Jako si v r.1903 vyžádala nutnost rozšíření o třetí třídu, usilovali vzdělaní občané Sádku o zřízení vlastní školy a tak se školním rokem 1904/05 byla otevřena.

Prvním jménem známí učitelé byli Franz Pannhans a Franz Jahn. Je následoval Christian Philipp, jež v roce 1834 od školní služby odstoupil a v roce 1851 ve stáří 83 let v Deštnici zemřel. Jeho následník Karl August Reinl působil od r. 1831 do 1866 nejprve jako výpomoc, potom jako učitel na zdejší škole a zemřel zde 17.prosince 1866. Náhrobek na starém hřbitově označuje místa odpočinku obou posledně jmenovaných učitelů. Za nemoci učitele Karla Reinla vyučuje pomocný učitel Ferdinand Strachoda až do 31. března 1867. Jej následuje jako ředitel školy Ferdinand Sevelin od 1. května 1867 do 31. května 1871 a toho Eduard Zeiß, předtím učitel v Odeři (Edersgrün) (okr. Karlovy Vary), který s 1. říjnem 1896 jako vrchní učitel na odpočinek odešel a 5. dubna 1901 v Liběšicích u Žatce zemřel. Učitel Anton Czarnach vedl prozatímně školu do 1.září 1897. Od té doby jest činný jako vrchní učitel Karl Purkart. Kromě něj vyučuje nynější jako učitel 1.třídy Moritz Pleiner a jako defin. učitelka průmyslu Marie Johnová. Katolické náboženské vyučování bylo od kněze z Nečemic, příležitostně od učitele náboženství Hochnera z Nečemic.

V roce 1919 se objevily první myšlenky zřídit českou školu a 2.září 1921 byla opravdu otevřena v domě čp. 26 (proti dnešnímu obchodu, dříve budova Svazarmu) a vedl ji Bedřich Schwarz.

Dne 1.června 1927 byla otevřena i česká mateřská škola, kterou vedla p. Bohumila Rudolfová v čp. 83. Po válce byl zahájen provoz v nové budově, jejíž stavba byla započata před válkou. Postupně se však počet tříd zmenšoval až byla výuka ukončena a všechny děti musí dojíždět do Měcholup. Později byl v budově školy nakrátko obnoven provoz mateřské školky, ale i ten byl zakrátko zrušen.

Stavba nové školy byla zahájena až v roce 1938, ale provoz v ní byl zahájen až po roce 1945 (na pozemku st.p.č.146, číslo popisné 124, směrem z obce na Žatec).

Na zdejší škole působil od r.1953 až do r.1976 řídící učitel p.Miroslav Marek. Jeho žena p.Marková Věra vedla mateřskou školku.V r.1976 se Markovi odstěhovali do Dobroměřic (p.M.Marek zemřel v květenu 2009). Máme dochovány písemné záznamy o jeho působení na zdejší škole ve školních kronikách tohoto období (uloženo v archivu v Lounech).

V r.1976 již zde škola nefungovala, v budově byla zřízena mateřská školka v 1. patře  a v 2. patře byly kanceláře hospodářského střediska Deštnice. V suterénu kuchyň a jídelna.

V r.1991 zde byla zřízena 1. církevní škola v republice (č.p.124, při vjezdu do obce od Žatce, poslední přidělené číslo domů v obci). Škola fungovala 7 let, ale dne 30.6.1998 pro nedostatek žáků zanikla (poměr personálu k žákům byl 7:5).

školaškola

 

 

 

 

 

 

Hřbitov

Původní hřbitov se rozkládalv návrší kolem obecního kostela, přímo na návsi ve středu obce.To samozřejmě nemohlo vyhovovat a tak byl kolem r. 1850 zřízen hřbitov nový, při cestě podél Dvorského potoka k trati. Ten je využíván dodnes a čeká ho opět velká  rekonstrukce.

HřbitovHřbitovHřbitov