Obec Deštnice
Drobečková navigace

Úvodní stránka > HISTORIE OBCE > Hospodářství

Hospodářství

Chmelařství v Deštnici se traduje dle zápisů z konce 17. a začátku 18. století, kdy zde byl pěstován jak chmel, tak vinná réva. Koncem 18. st. došlo ke zničení evropských vinic révokazem americkým a jako stěžejní plodinou zůstal chmel, který dle zápisů z 18. a 19. st. patřil k nejkvalitnějším v celé oblasti.

Vznikem československého státu r. 1918 a první pozemkovou reformou došlo k převedení deštnického dvora na stát a později, v r. 1925 zde byla založena šlechtitelská stanice pro pěstování obilovin a chmele. Původní statek v Deštnici o výměře cca 150 ha patřil velkostatkáři Dreherovi. V r. 1925 byl zabrán Pozemkovým úřadem a 100,5 ha plochy bylo ponecháno pro zemědělskou výzkumnou stanici. Z této plochy bylo 51 ha orné půdy, 29 ha chmelnic a 20,5 ha pastvin a neplodné půdy.

Do Deštnice se v r.1926 přestěhoval  Doc.Dr. ing. Karel Osvald (narozen *19. září 1899 v Domoušicích,  zemřel +16. dubna 1948), rodák z nedalekých Domoušic, jenž zde započal práce, které byly korunovány vyšlechtěním Osvaldových klonů 31, 72 a 114, jež daly základ jemným aromatickým chmelům žatecké oblasti.

Doc.K.Osvald - přední osobnost českého chmelařství a zakladatel chmelařského výzkumu, přední šlechtitel žateckého poloraného červeňáku.

Doc.K.OsvaldDoc.K.Osvald

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dosáhl mnoha ocenění v oblasti pěstování chmele. Proslavil se nejen v naší republice, ale i v zahraničí. V r.1940 byl jmenován členem České akademie zemědělské. V r.1942 mu byla za práci „Barva chmele“ a „Zkoušení chmelových odrůd“ a za jeho dosavadní činnost udělena 1. Cena Fejfarova chmelařského řádu.

Jako asistent pro zušlechťování rostlin byl Ing. K. Osvald od 1.1.1926 pověřen Ministerstvem zemědělství řízením šlechtitelských prací na pokusné zemědělské stanici v Deštnici. Pod jeho vedením byly v r. 1927 započaty první selekční práce ve chmelu. V r. 1928, kdy měl již Ing. Osvald úspěšnou obhajobu doktorské disertační práce, byl jmenován komisařem Biologického ústavu Státních výzkumných ústavů zemědělských v Praze a dále byl pověřen řízením šlechtitelské práce v deštnické stanici. V březnu r.1931 byl přeložen do Deštnice a od 1.1. 1932 (ve svých 33 letech) se ujímá vedení této stanice, byl jmenován správcem Výzkumné zemědělské stanice v Deštnici. V roce 1936 na žádost českého odboru Jednoty chmelařské v Žatci byla Výzkumná stanice v Deštnici přejmenována na Výzkumnou stanici chmelařskou.

Výzkumná stanice chmelařská – v období let 1922 – 1924 bylo vedeno mnoho jednání na ministerstvu zemědělství o zřízení výzkumné stanice ve chmelařské oblasti Žatecka. Tato jednání  vyústila v kladný závěr až v roce 1925, kdy ministerstvo zemědělství za tímto účelem koupilo zbytkový statek v Deštnici u Žatce.

Prvním vedoucím byl jmenován Ing. Vojtěch Zicha, který tuto funkci zastával do 14. září 1927. Tento rok lze označit jako prvé datum založení a státem garantovaného výzkumu i pro oblast chmelařství.

V roce 1938 rozhodnutím ministerstva zemědělství, jež bylo realizováno v roce 1939 se Výzkumná statice chmelařská přestěhovala do Rakovníka, kam za složitých podmínek Dr. Osvald přestěhoval veškerý biologicky cenný materiál. V květnu r.1945 přebírá Dr. Osvald zpět statek v Deštnici.

Od 15. září 1927 byl vedením stanice pověřen Ing. Václav Rosam, který v této funkci setrval do 3. června 1929. Po něm nastoupil Ing. Ladislav Černík a ve funkci vedoucího stanice setrval do konce roku 1931.

Výběrovým šlechtěním Osvaldových klonů dosáhl stabilizace kvality českého chmele.   Žatecký chmel je dnes díky němu považován za nejlepší aromatický chmel na světě.

Stanice   byla v roce 1936 na žádost českého odboru Jednoty chmelařské v Žatci přejmenována na Výzkumnou stanici chmelařskou. Rozhodnutím ministerstva zemědělství v roce 1938 byla Výzkumná stanice chmelařská přeložena z Deštnice do Rakovníka, které se realizovalo v říjnu 1939. Některé dochované zprávy hovoří o tom, že se Dr. Osvaldovi podařilo přestěhovat všechny biologicky cenné materiály do Rakovníka, jiné zprávy to vyvracejí. V Rakovníku zakládal nové šlechtitelské pokusy na malém pronajatém pozemku. V roce 1941 byla při této stanici zřízena půdní zkušebna.

Po osvobození v květnu r. 1945 přebírá Dr. Osvald zpět statek v Děštnici a současně zahájil jednání o přidělení budovy pro Výzkumnou stanici chmelařskou v Žatci, což se mu po nemalých těžkostech podařilo realizovat až v roce 1947. Výzkumná stanice chmelařská se 9.7.1947 přestěhovala do Žatce. V r.1948 přešel statek Deštnice pod trust Státních statků se sídlem v Ústí nad Labem. Při delimitaci v r.1960 je utvořen Státní statek Deštnice, který prakticky po přejmenování v r.1972 na Státní statek Libořice působil do r.1992.

Chmelař, s.r.o. - Po zániku Státního statku byla v roce 1992 (1.10.1992) založena společnost Chmelař, s.r.o. (se sídlem ve statku v č.p. 1), jenž započala hospodařit na ploše 68 ha chmele a 550 ha zemědělské půdy. Předmětem podnikání je zemědělská výroba, především výroba chmele a činnosti s tím související.Společnost obhospodařuje 99,5 ha plodných chmelnic a 505 ha zeměd.půdy.Stáří chmelnic bylo v průměru cca 17-19 let  a teprve r.1996, kdy došlo k první výstavbě chmelnic v Sádku a  zbouráním nejstarších chmelnic došlo postupně k zlepšování průměrného stáří chmelnic. Společnost se zaměřila na výsadbu ozdravného Osvaldova klonu 72. Později společnost vlastní z celk.99,5 ha chmelnic 28,8 ha viruprostých chmelnic, část těchto chmelnic je osázena ozdravným materiálem Osvaldových klonů 31 a 72, který se podařilo ozdravit firmě V.F.Humulus, s.r.o.

Firma V.F.Humulus, s.r.o., byla založena r.1994 za účelem výzkumu v oblasti chmele se zvláštním zaměřením na ozdravování původních Osvaldových klonů 31, 72 a 114 žateckého poloraného červeňáku (jejími společníky jsou japonský pivovar Sapporo,   společnost Nichietsu Co. a TOP HOP, s.r.o.), a která má své sídlo v Žatci.  Pro postavení pokusných chmelnic a pro zprovoznění výzkumné laboratoře byla však vybrána Deštnice, areál spol.Chmelař v Deštnici - původní působiště Dr. K.Osvalda a místo prvního výzkumného ústavu zaměřeného na chmel.

Jde o tradiční chmelařskou polohu, která svým charakterem odpovídá požadavkům žateckého jemného aromatického chmele. Ve spolupráci se zahraničním partnerem se pomocí tkáňových kultur chmele podařilo v r.1995  získat první ozdravné rostliny. Dvě pokusné chmelnice (každá o výměře cca 0,5 ha)  a výzkumná laboratoř zde byly vybudovány v r.1997. Tato společnost by chtěla navázat na přerušenou tradici výzkumu a šlechtění jemného aromatického chmele zde v Deštnici. Jsou zde sledovány ozdravné  Osvaldovy klony  a jejich neozdravené kontroly.

Laboratoř - byla postupně vybavena přístroji a obsazena kádrově tak, že je schopna provádět veškeré práce v oblasti ozdravování tzv. standartních klonů chmele metodou tkáňových kultur, množení chmele metodou in-vitro včetně následného ověřování zdravotního stavu metodou ELISA a ve spolupráci s japonským partnerem rovněž metodami PCR a DIG. Současně provádí pro zájemce (na komerčním principu) analýzy rostlinného materiálu na přítomnost virových chorob a rovněž kvalitativní analýzy chmele. Na stejném principu jsou pro zájemce vykonávány i práce v oblasti in-vitro rozmnožování rostlin. V této oblasti byly navázány první kontakty, z nichž se některé jeví jako nadějné. Podstatná část laboratoře je zařízena k provádění prací v oblasti in-vitro, včetně kompletně vybavené kultivační místnosti, která  pojme na 70 000 rostlinek. Místnost je vybavena klimatizací a speciálním osvětlením, které vytváří ideální podmínky pro růst a vývoj rostlin.V současné době má laboratoř v Deštnici dvě oddělení – biologické a chemické. Hlavní činností této společnosti je výzkum v oblasti chmele se zvláštním zaměřením na ozdravování žateckého chmele – Osvaldovy klony 31, 72 a 114. Cílem je získání kvalitativně lepšího žateckého chmele a tím zvýšení jeho konkurenceschopnosti na světových trzích.

Osvaldův odkaz

krajina

Doc. Dr. ing. Karel Osvald (narozen 19. září 1899 v Domoušicích, zemřel 16. dubna 1948 v Žatci)

Zakladatel českého chmelařského výzkumu, jeho činnost položila nejen solidní základy českého chmelařského výzkumu, ale poskytla též četné podněty pro další práce na  úseku našeho zemědělství.

Narodil se 19. září 1899 v Domoušicích, okres Louny, jako syn Karla Osvalda a Albíny, rozené Riegrové z Domoušic. Otec, který byl schwarzenberským pokladníkem na místním lesním úřadě mu v jeho třech letech zemřel. Po absolvování obecné školy v Domoušicích nastoupil ve svých jedenácti letech na reálku v Lounech, kde v roce 1917 maturoval. Po maturitě musel nastoupit vojenskou službu, kterou ukončil v listopadu r.1919. Před nástupem vojenské služby se zapsal na táborskou zemědělskou akademii, kde po návratu z vojny začal studovat. Protože tato akademie byla zrušena přestoupil na Vysokou školu zemědělského inženýrství v Praze, kterou ukončil druhou státní závěrečnou zkouškou v roce 1921.

Po krátké praxi na státním velkostatku v Jenči u Prahy nastoupil jako výpomocná odborná síla v biologickém ústavu Státních výzkumných ústavů zemědělských v Praze. V roce 1922 byl ustanoven asistentem stolice pro zušlechťování rostlin na Vysoké škole zemědělské v Praze a byl pověřen vedením selekční stanice v Uhřiněvsi. V roce 1924 začal pracovat jako asistent této stolice (dnešní katedry).

Po nástupu na vysokou školu se mu podařilo získat stipendia na zahraniční cesty. Dne 26. května 1922 získal stipendium ministerstva zemědělství ve výši 6 000 Kč na cestu do Německa, Dánska a Švédska a vysoká škola mu v tomtéž roce udělila stipendium ve výši 9 000 Kč do stejných zemí.

 

Doc. Dr. ing. Karel Osvald

Doc. Dr. ing. Karel Osvald

Během svého působení ve chmelařském výzkumu v letech 1927 až 1948 K.Osvald úspěšně vyřešil mnohé vědecké a praktické problémy. Mezi nejvýznamnější výsledky patří vyšlechtění výnosnějších a jakostnějších odrůd chmele - Osvaldových klonů.

Hlavním cílem jeho šlechtitelské práce byla snaha vypěstovat na menší ploše vyšší sklizně jakostního chmele. V letech 1927 a 1928 vybral z populace krajové odrůdy žateckého červeňáku 276 matečných rostlin, vykazujících lepší celkovou výkonnost než výchozí materiál. Výběry prováděl u předních pěstitelů v následujících výrobních obcích: Solopysky - J. Sachl, Domoušice - L. Osvald, J. Seifert, E. Halaš, I. Chládek, Hřivice - V. Lapka, Louny - F. Hiekl, Státní výzkumná stanice chmelařská Deštnice a Hospodářská škola Rakovník.

V publikaci K. Osvalda "Analytická studie žateckého chmele" z roku 1929 nacházíme zevrubný popis použité metody individuální pozitivní selekce, pracovních postupů a projektu této šlechtitelské práce. Další podrobné výsledky šlechtění jsou obsaženy v Osvaldově publikaci "Studie z genetiky chmele" vydané v roce 1944. Zmíněná práce je založena na důkladném genetickém rozboru žateckého chmele. Vedle popisu metody selekce genetických mutací a následného klonového množení vybraných rostlin vegetativní cestou se autor věnoval též možnostem využití genetického křížení k získání nových odrůd chmele.

V roce 1930 mu předal dr. Ctibor Blattný, tehdejší přednosta Státních výzkumných ústavů zemědělských v Praze - Dejvicích, 300 kusů semenáčů chmele, z nichž získal Osvald 180 kusů samičích rostlin. K dalšímu zkoušení vybral Osvald 70 rostlin, které byly sice velmi výnosné, ale jejich jakost, především vůně, nebyla dosti uspokojivá. Tento materiál byl však po přesídlení z Deštnice do Rakovníka, v důsledku II. světové války zničen.

Výsledky klonové selekce však byly velmi úspěšné. Proto došlo v roce 1929 k zahájení zkoušek vybraného souboru. Po sledování tohoto materiálu bylo v roce 1935 vybráno k dalšímu sledování 17 klonů. V rámci testovaných červeňáků vykazoval stále nejlepší celkovou výkonnost klon 114 b, jehož výnos byl o 29 % vyšší. Celý klonový soubor pak vykazoval o 67 % lepší výnosy než kontrolní rostliny původních porostů.

Po zkoušení výnosnosti vybraných klonů na stanovišti v Deštnici a v Rakovníku došlo k sestavení následujícího pořadí očíslovaných klonů: 114, 124, 126, 72, 31, 21, 147 a 55. Přitom je třeba poznamenat, že klony 124 a 126 pochází z anglické odrůdy Fuggle a jsou zeleňáky. Na základě těchto výsledků vybral Osvald pro pěstování v praxi klon 114 b (poznámka: 114 a pochází z první sádě a 114 b z druhé sádě matečné rostliny). Klony č. 31 a 72 si brali sami tehdejší přední pěstitelé. V. Lapka z Hřivic zahájil množení klonu č. 31 na chmelnici pojmenované pro tehdy rekordní výnos 1,3 t s názvem "Královna" a V. Vajc z Třeboce číslo popisné 14 si vybral k dalšímu množení klon č. 72. Množení klonu č. 114 zahájil F. Škutchan z Úlovic, který však měl v množárně přimíchán klon č. 126. Tyto rostliny se pak po následném pozitivním výběru staly základem udržovacího šlechtění tohoto všestranně výkonného zeleňáku, umístěného na pokusném statku tehdejšího Výzkumného a šlechtitelského ústavu chmelařského ve Stekníku u Žatce.

Podle ranosti byly pak Osvaldovy klony klasifikovány takto: raný - klon 114, poloraný - klon 31 a 72, polopozdní - klon 126. Škoda, že během tuhého, tzv. "odrůdového rasismu" v padesátých a šedesátých letech došlo k úřední likvidaci všech porostů klonu 126, který svou vysokou výnosností, uspokojivou jakostí a pozdější zralostí vhodně navazoval na povolené Osvaldovy klony.

Vedle šlechtění řešil Osvald též četné aktuální pěstitelské úkoly. V roce 1941 publikoval výsledky prací zaměřených na sledování průběhu zralosti hlávek během sklizňového období. Ukázalo se, že týdenní rozdíl v době řezu chmele se projevuje pouze jedno- až třídenním rozdílem ve zralosti hlávek. Současně bylo zjištěno, že nejvyšší pivovarskou hodnotu vykazuje chmel sklízený uprostřed sklizně.

Značný praktický význam mají výsledky získané studiem vlhkosti sušeného a upraveného chmele publikované v roce 1935. Tyto práce souvisely s vydáním československého potravinářského kodexu. Tak došlo ke stanovení následujících údajů povolené maximální vlhkosti chmele: žokovaný 13 %, baloty 12 %. Pro praktické určení stupně vlhkosti chmele bylo doporučeno následující jednoduché zkoušení: a) chmel suchý - stopka se láme, b) normální vlhkost - vřeténko se ohne, hlávka se nedrolí, c) vlhký chmel - stopka a vřeténko se neláme, po zmáčknutí v hrsti zůstávají hlávky v chuchvalcích a po uvolnění nabývají původní tvar, d) uměle navlhčený chmel - je na omak vlhký, avšak stopka a vřeténko je suché, až později též zvlhne. Osvald současně upozorňuje na škodlivost sušení chmele vyššími teplotami, při nichž dochází k vyprchání silic a ke znehodnocování pryskyřic, což se projevuje zhnědnutím lupulinu. Dále se ukázalo, že chmel po usušení natáhne na hromadách do 48 hodin z ovzduší určitou vlhkost, která se později nemění.

Význam a rozsah díla Doc. Dr. Ing. Osvalda, a zejména výsledky jeho činnosti, nás nabádají k tomu, abychom se k nim stále vraceli a navázali v nich poučení a podněty, jejichž realizace přispěje jak chmelařskému výzkumu, tak pěstitelské praxi.

V obci jsou tyto prosperující podniky (r.2010):

  • společnost Chmelař s.r.o.
  • Pěstitelská pálenice (palírna alkoholu)

Několik občanů je zaměstnáno v místní společnosti Chmelař. Jiní dojíždějí za prací do nejbližších obcí a měst (převážně Žatec, Rakovník).

Nezaměstnanost místních obyvatel se za poslední roky velmi zlepšila, značná část obyvatel  práci získala, takže Deštnice již není obec s největším počtem nezaměstnaných v žateckém regionu.

18. 10. Lukáš

Zítra: Michaela

Počasí Deštnice - Slunečno.cz

Návštěvnost stránek

090705