Změna velikosti písma

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Stará struktura nemazat! > Historie > Doprava

Doprava

Železniční trať míjející Deštnici byla vystavěna jako jedna z částí Buštěhradské dráhy a zprovozněna 4.2.1871. Nejbližší stanicí byl Sádek u Deštnice.

Od 1.5.1903 pak byla zprovozněna zastávka Deštnice ležící asi 1 km od vsi. Trať byla nejprve jednokolejná, r.1905 byl úsek mezi stanicemi Milostín - Sádek a Měcholupy - Trnovany zdvojkolejněn.

V katastru obce Deštnice se nacházejí kromě hlásky na zastávce ještě dva nyní již neobsazené strážní domky (Neuhof a Wellhütten - Lhota) a také dva klenuté silniční podjezdy na kterých je dobře patrné dodatečné rozšiřování drážního tělesa.

Technicky zajímavý je podjezd u hřbitova, který je řešen jako dvě nad sebou umístěné klenby, z nichž v dolní je veden potok, přitékající od Nové Hospody a horní slouží pro průchod polní cesty (tato stavba - technická památka, je ojedinělá v republice. Na této stavbě byla započata rozsáhlá rekonstrukce v r.200ý, opravu provedly České dráhy. Rekonstrukce byla dokončena 31.5.2008. Stavba "dvojitého tunelu" se nachází cca 200 m od místního hřbitova.

výstavba železnice

výstavba železnicevýstavba železnice

 

 

 

 

Společnost Buštěhradské dráhy byla založena 24.8.1853 a započala svoji činnost koupí a přestavbou bývalé koněspřežné dráhy Pražsko - Lánské na parostrojní. V souvislosti s rozvojem těžby uhlí a průmyslu na Kladensku vznikla potřeba dopravního spojení Kladna a Kralup, aby se odtud mohlo přepravované zboží dostávat po dráze do Liberce, Prahy, Vídně a Německa. Privilegium na 50 let napojit všechny doly této oblasti vlečkami na železnicizískala společnost BD. Základem nové sítě se stala trať Kralupy - Staré Kladno.

Buštěhradská dráha, pojmenovaná po městečku Buštěhrad nedaleko Kladna astejnojmenné stanici (dnes zastávce Kladno Vrapice), se dlouho bez úspěchu ucházela okoncesi k výstavbě železnice z Prahy do Chebu. Pražská obchodní živnostenská komora vydala v r. 1868 o nutnosti této stavby pamětní list.Změnou politických poměrů v zemi a za podpory zemských komor v Praze a v Chebu i na přímou přímluvu místodržitele a tisku, byla toho roku koncese BD konečně přidělena. Již v roce 1869, kdy BD dokončila přestavbu zbývající části koňské dráhy, začala razit Rynholecký tunel. Od 4. 2. 1871 se jezdilo do Chomutova a od 9. 12. téhož roku byla spojena Praha s Chebem.

Provoz na jednotlivých úsecích Buštěhradské dráhy byl zahajován takto:

  • Staré Kladno - Vejhybka: 5. 11. 1855,
  • Staré Kladno - Kralupy n. Vltavou: 23. 2. 1856,
  • Dejvice - Vejhybka: 4. 11.1863,
  • Bubny - Dejvice: 27.4.1868,
  • Vejhybka Lány (dnes Stochov): 22. 4. 1869,
  • Karlovy Vary - Cheb: 19. 9. 1870,
  • Lány - Chomutov: 4. 2. 1871,
  • Lužná Lišany - Rakovník: 4.2.1871,
  • Březno - Ostrov nad Ohří: 9. 11. 1871,
  • Ostrov - Karlovy Vary: 9. 12. 1871,
  • Tršnice - Františkovy Lázně: 9. 12. 1871,
  • Chomutov - Vejprty: 12. 5. 1872,
  • Smíchov - Hostivice: 3. 7. 1872,
  • Chomutov - Prunéřov: 1. 12. 1873,
  • Křímov - Reitzenhain: 23. 8. 1875,
  • Falknov (dnes Sokolov ) - Klingenthal: 1. 6. 1876,
  • Krupá - Kolešovice: 15. 9. 1883,
  • Vojkovice - Kyselka: 1. 2. 1895.

Buštěhradská dráha měla celkem 420,3 km tratí, z toho 137 km dvojkolejných. K tomu měla 36 uhelných a 45 ostatních průmyslových drah, tj. celkem 65,9 km. Strojový park obsahoval 54 rychlíkových a osobních lokomotiv, 171 lokomotivu nákladní, 30 posunovacích 79 dvou- a 146 třínápravových tendrů, 350 osobních vozů (celkem 14 706 sedadel), 8408 nákladních vozů a 9 sněhových pluhů. Výtopny měla v Praze Bubnech, Kladně, Lužné - Lišanech, Kralupech, Chomutově, Falknově (dnes Sokolov) a Chebu. Lokomotivní a vozové dílny měla v Kralupech, Bubnech, Lužné a Chomutově. Buštěhradská společnost zaměstnávala 136 úředníků, 1043 podúředníků s ročním služným, 126 podúředníků s denním služným, 2693 sluhů s ročním platem, 173 sluhy s platem denním. Celkem měla 4171 zaměstnanců. Dále zaměstnávala 833 řemeslníků a 2942 pomocníků. Ředitelství měla v Praze, dnešním sídle Správy Severozápadní dráhy.

Za doby trvání Rakouské monarchie nebyla tato společnost zestátněna. Do vlastnictví státu přešla až 1.1.1924, kdy ji převzaly do správy ČSD.

Za okupace se namísto trati Praha - Chomutov stává hlavní tratí Praha - Rakovník, protože trať z Lužné do Milostína byla jen odbočkou do pohraniční stanice. Další stanice Sádek byla již pod správou říšských drah.

Současnost:

V souvislosti s výměnou mechanických návěstidel došlo v r.2012 ke zrušení hlásky Deštnice (již neexistuje stavba hlásky, nejsou zde zaměstnanci ČD). Vlaky osobní a spěšné zde denně zastavují v obou směrech, nedošlo ke zrušení vlakové dopravní obslužnosti přes naší obec. Některé vlakové spoje byly zrušeny, ale nahrazeny autobusovou dopravou  (z návsi obce).

Železniční neštěstí v obci (Osudové okamžiky - Deštnice r.1966):

V souvislosti se železnicí je třeba zmínit se o největší tragédii v historii obce, ke které došlo na tehdy nechráněném železničním přejezdu na silnici směrem na Měcholupy (u stráž.domku „u Korců“). studentů Střední průmyslové školy dopravní v Praze, Masné ul.

K železniční nehodě v obci Deštnice  došlo 2. května 1966. Zpožděný vlak na přejezdu v obci smetl nákladní vůz s pražskými středoškoláky (ze Střední průmyslové školy strojní v Praze, Masné ul.) mířícími z Deštnice do Velké Černoce na chmelovou brigádu. Neštěstí si vyžádalo 10 mrtvých a 37 zraněných. 4 lidé byli následně odsouzeni za svůj podíl na nehodě.

Příčiny

Před 17:00 měl nákladní automobil odvézt 48 studentů pražské strojní průmyslové školy z rakovnického nádraží do Deštnice. V 17:30 opustil strážní domek železničního přejezdu závorář Josef Kostka. Kvůli osobnímu sporu s Marií Hajnou, která ho ve službě střídala, se Kostka rozhodl odejít dříve zadním vchodem tak, aby se s ní nemusel potkat. Nemohl jí tak říct o zpožděné lokomotivě mířící k přejezdu. Zpoždění nezapsal ani do provozní knihy. Hajná se tak domnívala, že lokomotiva ze směru Milostín už podle jízdního řádu projela, a proto nespustila závory.

Průběh nehody

K nárazu došlo krátce po 18:00. Většina studentů byla katapultována ven z korby do kolejiště a na přilehlý svah. Závorářka Hajná utrpěla silný šok a nebyla sama schopna zavolat telefonem ze strážního domku pomoc. Záchrany se tak ujali místní občané a projíždějící lidé. Podle očitých svědků jeden řidič odmítl naložit zraněné děti z obavy, že by si ušpinil auto. Jiní zase jen přihlíželi. Jeden z pomáhajících nakonec zavolal ze strážního domku službu v Žatci (řídící učitel Miroslav Marek) a nehodu ohlásil. Nehledě na obsah jeho hlášení byl odmítnut s tím, že jako nepovolaná osoba nesmí služební telefon používat. Jako první na místo nehody dorazil příslušník Veřejné bezpečnosti, který začal s vyšetřováním i přesto, že zde bylo ještě velké množství zraněných. Až několik minut po něm dorazila první sanitka a začala s jejich transportem do nemocnice.

Oběti nehody

  • Josef Bastl
  • Pavel Jindruška
  • Vítězslav Křemeček
  • Josef Michálek
  • Jaroslav Mužík
  • Jan Opatrný
  • Adolf Pistorius
  • Josef Průša
  • Zdeněk Růžička
  • Milan Šimek

Viníci nehody

Z trestného činu obecné ohrožení byli obviněni tito lidé:

  • Kostka Josef - závorář, který nezapsal a neohlásil zpoždění vlaku. Později spáchal sebevraždu.
  •  Hajná Marie - závorářka, která nespustila závory a neohlásila nehodu. Skončila v  psychiatrické léčebně.
  • Halaburd Vladimír -  strojvedoucí vlaku viněn z toho, že nesignalizoval houkáním. Odmítl      obhájce a byl zproštěn viny.
  • Vestfal František - řidič automobilu, zaměstnanec rakovnického zemědělského družstva - údajně nezpomalil před vjezdem na přejezd.
  • Topič vlaku - přiznal, že si krátce před nárazem nákladního automobilu na přejezdu všiml.

4 viníci byli odsouzeni k nepodmíněným trestům v rozmezí 18 měsíců až 5 let. Zaměstnanci drah se během rekonstrukce snažili svalit vinu na řidiče nákladního automobilu tím, že odstranili porost v okolí přejezdu, aby prokázali, že měl v době neštěstí dobrý výhled na trať.

Média

Dobový tisk politoval oběti nehody a neopomněl vyzdvihnout bezchybný průběh záchranných prací. Ve skutečnosti měli na záchraně zraněných největší podíl náhodní svědci a místní občané. Nehodě v Deštnici je věnován jeden z dílů pořadu České televize "Osudové okamžiky" s názvem "Deštnice 1966".